Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

Prohlubování obranné politiky EU

14.12.2018

Shrnutí semináře Eurocentra Praha.

Jakým směrem se v současnosti ubírá evropská obranná politika?

Dne 6. prosince 2018 se v Eurocentru Praha konal poslední podzimní seminář, který se tentokrát věnoval prohlubování obranné politiky EU. Debatovalo se zejména o současných výzvách evropské obranné politiky, o tom, jaké jsou priority České republiky a co by mohla ČR svým partnerům v této oblasti nabídnout. Vyjádřit svůj pohled na problematiku obranné politiky EU a zodpovědět dotazy z publika přišli Rudolf Štědrý z Odboru obranné politiky Ministerstva obrany ČR a Zbyněk Dubský ze Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka na VŠE v Praze.

Směrem k evropské armádě?

Zbyněk Dubský hned v úvodu upozornil, že myšlenka „evropské armády“ se objevuje již ve středověku. Uvedl, že idea bezpečnosti a jejího zajištění formou spolupráce v Evropě je dlouhodobá a vycházela z rámce vývoje společnosti v evropském prostoru. Po konci druhé světové války se tato idea střetla s realitou vzniku dvou antagonických bloků a bylo nutné zapojit do obrany západní Evropy USA. V roce 1949 tak vznikla obranná spolupráce v rámci Severoatlantické aliance (NATO). Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) EU byla spuštěna až v roce 1999 (původně nazývaná Evropská bezpečnostní a obranná politika), nebo členské státy se dlouhá desetiletí předtím zabývaly spíše ekonomickou než politickou integrací. Hybnou silou obranné politiky do budoucna nebude často zmiňovaná autonomie či společná identita, ale sdílení a zefektivnění. Obranná spolupráce bude podle Zbyňka Dubského dominantně mezivládní, vícerychlostní a zcela jednoznačně otevřená. V realitě tedy zatím ke vzniku evropské armády nedochází.

Faktory současného vývoje obranné spolupráce EU

Rudolf Štědrý se ve svém úvodním příspěvku věnoval mimo jiné faktorům, které v poslední dekádě výrazně ovlivnily současnou podobu obranné spolupráce EU. První důležitou podmínkou pro ochotu všech členských států EU diskutovat posilování SBOP bylo rozhodnutí francouzského prezidenta Sarkozyho plně vrátit Francii do vojenských struktur NATO (2009). Odpadlo tak podezření, že by francouzské aktivity v evropské obraně vytvářely alternativu NATO. Výrazný impuls k prohloubení spolupráce přišel v roce 2016 v kontextu migrační krize, kdy Evropská unie hledala další pozitivní integrační téma, které by ji sjednotilo a které by bylo zároveň podporováno občany. Dalšími faktory, které ovlivňují obrannou spolupráci v Evropě, se staly brexit, kdy odchází země, která tvoří velkou část vojenských schopností EU, a nástup nové administrativy v USA.

Prioritou pro ČR zůstává NATO

K posilování SBOP dochází ve dvou rovinách – na celounijní úrovni a pak v rámci užší skupiny členských států. Realizace Globální strategie EU pro SOBP z roku 2016, Evropský obranný fond či Útvar schopnosti vojenského plánování a vedení jsou aktivity, kterých se účastní všechny země EU. Druhou kategorii tvoří aktivity, u kterých je účast dobrovolná, přičemž mezi nejvýznamnější patří tzv. PESCO – Stálá strukturovaná spolupráce, jíž se účastní i ČR. Hlavním východiskem pro ČR přitom zůstává, že základem naší obrany je NATO a že evropské aktivity by měly být v tomto ohledu spíše komplementárního charakteru. Podle Zbyňka Dubského obranná politika EU v žádném případě neohrožuje proces, který zároveň probíhá v rámci NATO, nejde proti němu, ani ho neduplikuje. ČR se chce zapojovat pouze do takových projektů EU, které budou prospěšné pro její bezpečnost, armádu a obranný průmysl a které povedou ke zlepšení vojenských schopností.

Podpora inovací a spolupráce přes hranice

V listopadu 2018 došlo v rámci PESCO ke schválení druhé vlny společných projektů. Jedním ze schválených je i český projekt, který se zabývá spoluprací v oblasti elektronického boje. Na dotaz z publika, proč má ČR v iniciativě pouze jeden projekt, reagoval Rudolf Štědrý vysvětlením, že každý projekt musí mít nejen nápad a podporu ostatních států, ale že také země, která projekt organizuje, musí mít dostatečné finance a institucionální kapacitu projekt vést. Pro menší státy, jako je ČR, toto bývá velkou výzvou. Je přirozené, že větší státy mají více projektů, nebo mají silnější průmysl a dostatek lidského i finančního kapitálu. V rámci PESCO však mají ostatní, tedy i menší země, možnost se do těchto projektů přihlásit a podílet se tak na modernizaci a inovacích v obranném průmyslu. Dle Zbyňka Dubského ČR v tomto ohledu zaujímá pragmatický, realistický přístup. Zapojení do projektů v rámci PESCO je pro ČR velkou příležitostí stát se například partnerem velkých západních firem, množství realizovaných projektů bude však v případě ČR právě otázkou kapacit.

VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty